Jak se rodilo vítězství na Rozjezdu 2014!

Sobota 28.6.

Na startu zkoumáme kondici konkurenčních týmů, zejména Spících Volů, kteří jsou podle sešlostího statku kandidáty na vítězství (nám byla předpovězena druhá příčka). Vidíme, že Zuza nejede na skládačce, ale má normální KOLO. Říkáme si, že to dnes nebude lehké...

Po zaznění startovního signálu se vrháme na první šifru a téměř hned vidíme první indícii ANDĚL z písňové 1E. Holčičí část týmu (tedy já) se baví domýšlením slov do 1A, ostatní také přispívají a souběžně prolamují 1B - dostáváme LID. Celkem zřetelně se nám rýsuje OMÁČKA, ale jaká? Po odstranění drobných mezer a chyb typu "politický-kultura-dům" přicházíme na ŠLEHANOU, takže jasně: je to SMETANA. Laďa navrhuje zkusit ze získaných indícií heslo CENA (lidová cena, cena Anděl, Bedřich Smetana - stará tisícikorunová bankovka). Heslo bohužel u orgů nezabralo, tak máme 5 minut na další pokus, který věnujeme dolušťování dalších indícií. 1C napovídá šesticemi na Brailla, ale pak se šestice kazí. Do gruzínštiny se nám nechce a k 1D žádné podnětné návrhy nepadají. Naštěstí mě naštěsí mezitím napadá modifikovat Laďovu interpretaci ceny Anděl a skladatele Smetany na heslo HUDBA - může být i LIDová, takže teď je to fakt správně. Vyrážíme v těsném závěsu za nejrychlejšími Corn Flakes.

Dvojka nás svádí k doslovnému provádění instrukcí, pár modelů jsme si opravdu poskládali. Bohužel nedokážeme výrobky správně pojmenovat, dopisu říkáme obálka a leporelu hajzlpapír (přičemž nám nejde do hlavy, proč by ho někdo chtěl vyrábět z tvrdého papíru). Petr tvrdí, že co věta, to písmeno tajenky, ale s nesprávnými názvy se nám tato teorie moc nepotvrzuje. Zkoušíme generovat spoustu dalších nápadů, co by s tím šlo dělat. Nakonec nás k původnímu nápadu vrací recyklovaný papír, který jasně ukazuje na noviny, u kterých nám již počet písmen sedí. Doluštění nám docela trvá, dává nám zabrat doskreblit chybějící písmena v PULKM a také ODSKALKY nejprve čteme jako ODŠKOLKY, navíc Skalku nemůžeme najít na mapě.

Na trojku sice dorážíme jako první, ale v rychlém sledu následuje řada dalších týmů - je nám jasné, že na dvojce jsme zbytečně ztratili počáteční náskok. Zevrubně si prohlížíme infoceduli naučné stezky - zdá se nám, že podobný tvar by šel z vystřižených a slepených krabiček vytvořit - jen by bylo potřeba více krabiček od lentilek na boční sloupky. Pak si uvědomujeme, že tabule má pomoci jen k interpretaci řešení, a tuto cestu zavrhujeme. Lentilky a pralinky známe všichni, Tobleronky a Merci znalci neznalým popisují a dělají si navzájem chutě. Naši odborníci na třetí dimenzi Petr a Pavel cestují po krabičkách a přidělují puntíkům písmenka (jednu krabičku jsme zkusmo i postavili), já si zatím všímám drobného symbolu přeškrtnutých nůžek na druhém výtisku zadání a Laďa zkouší z již pojmenovaných puntíků ve 2D (nerozstříhaném) zadání pospojovat tajenku. Slovo TABULE domýšlíme, dolušťujeme tedy jen číslo - na tři znaky vcelku nemůže vyjít nic jiného než římská VII.

Následuje mírně náročnější přesun na čtyřku, kde k našemu překvapení obdržíme pouze několik stroužků (ano: tam, odkud pochází polovina z nás, tak nazývají jednotlivé dílky nejen u česneku) toaleťáku. Zapisujeme poctivě statistiku (orientace papíru, směr šipky na nálepce, barva papíru), aby nám případně vítr nepokazil další luštitelnost šifry. Zdá se, že kombinovat směr šipky a skladu nemá cenu, je to moc pravidelné a žádná informace z toho nekouká. Vidíme, že se blíží nějaký další tým. S hrůzou zjišťujeme, že je to Škrkna Dejw! Pavel zkouší zvednout kraj papíru a z různých pohledů zkoumat vzniklou harmoniku - tvarově to připomíná některá písmena. Čte začátek jako ZEM, takže začínáme horečnatě hledat na mapě různá zemědělská družstva. Po chvíli má ZEMNIVES, ale my stále nemůžeme na mapě najít nic příhodného - po chvíli nám to konečně překládá - no jasně, Hlína!

Pod rozhlednou takticky obsazujeme jeden ze stolů a vysíláme Laďu s Petrem na věž. Sice přesvědčeni, že účelem návštěvy je pouze získání vstupenky, přesto cvičně vybíhají nahoru a hned zase dolů. Vyznačujeme barevně různé formáty a přiřazujeme jim písmena A, B, C. Poměry nad obdélníčky převádíme nesprávně na čísla 5-10. Je nám jasné, že máme pracovat s mapou, některá citoslovce jsou zřejmá (živijó reprezentuje evidentně něco s Oslavou), ale další intepretujeme nesprávně (k hop jsme našli na mapě Zajíčka, k š š š Mašinku) a navíc nám nesedí umístění v mapě s označením sektorů. Mezitím se objevují další týmy, tak se po marném snažení těšíme na nápovědu, která nás nejprve vyleká - vždyť A,B,C už máme, ale brzo si všímáme odlišné interpretace čísel a dohledáváme na mapě správné názvy. Tajenka se brzy vyloupne. Ještě se ujišťujeme, zda se opravdu musíme kousek vracet, a vzápětí vyrážíme.

Dohledávka stromu s obrázkem nám až tak problémy nedělá, správnost místa potvrzuje elektrické vedení v blízkosti - když nenalézáme nic přímo pod stromem, část týmu jede zkoumat cestu kousek dál dopředu, ale já ukazuji zkušeně na pásku v nedalekém křoví. Petr nám recituje začátek textu zprávy (takové ty řeči pro mudly, aby stanoviště neničili) a po chvíli ztrácí trpělivost a marně se rozhlíží, kde v okolí schovali orgové složku s šiframi. Složka nikde, tak ji asi mudlové přes marné prosby ukradli? Petr vytáčí číslo na orgy... Nedá mi to a jdu místo překontrolovat - měla jsem už předem tušení, že přesun sem byl až příliš snadný a že toto místo bude jen průjezdní. Dočítám tedy zbytek zprávy, odvoláváme planý poplach a jedeme dál na Teplý vrch. Při dohledávce se rozdělujeme (což nás později bude stát nepříjemný mapařský omyl), ale pak se zas setkáme a pouštíme se do houževnaté šestky. Z rozdílných fontů na nás kouká SEMAFOR. Jak ale napasovat semaforovou abecedu do sekvencí slov psaných starodávným a moderním fontem? Já se snažím všímat si slov, dělat z nich různé dvojice, apod. Ostatní zkouší kombinovat různá výchozí postavení a posuny pravé a levé ruky. Zdá se nám, že tato šifra nebude jen tak a vysíláme Pavla pro nápovědu. Sotva sjede z kopce, už mu voláme, že Petr konečně objevil princip práce se slovy - doplnění PO/PROTI. Doluštění nám dá docela práci, ještě ke všemu komplikované chybou u váhy (přečteno povaha místo správného protiváha). Nicméně konečně tajenka padá, SMSkujeme ji Pavlovi, kluci kouknou do mapy a valíme z kopce. Trochu nepříjemné je, že cesta se vytrácí, takže za chvíli se nedá ani jet, občas i přenášíme přes klacky a větve. U kraje neprostupné paseky už kveruluji dost nahlas, takže kluci opět vytahují mapu. Strašně dlouho ji studují a pak oznamují, že jsme sjeli na úplně opačnou stranu kopce. Otáčíme a tlačíme zpět nahoru, přičemž ztrácíme Laďu. Funím do kopce a zuřím (mimochodem mám zrovna potíže s krevním obrazem - v uších mi zní nedávná slova doktorky: "doufám, že nehodláte podnikat nějaké sportovní výkony!") Nemám po ruce žádný jiný hromosvod, tak si vylévám vztek na švagra.

Naštěstí Pavel mezitím popojel z nápovědy a vyzvedl sedmičku na kótě, kde se posléze všichni šťastně shledáváme. Laďa tvrdí, že potkal spoustu týmů a že jsou určitě všichni před nama. Emoce ještě chvíli doznívají a pak se již věnujeme luštění. Postupujeme víceméně týmově, dopňujeme do čtverečků dole sekvence z uspořádaného seznamu a zkoušíme překontrolovat zda se proužek dá či nedá poskládat do uvedených pořadí. Často chybujeme a u sekvencí, o kterých jsme mysleli, že nejdou sestavit, zjišťujeme opak. Snažíme se přijít na to, zda by to nešlo nějak matematicky občůrat (parita permutace nebo něco takového), ale nic nás nenapadá, tak to otrocky zkoušíme. Mihne se kolem nás Que Frio, ale hned mizí někde vepředu. Nakonec nacházíme jakýs takýs systém pro rychlé ověřování (zafixování prvních dvou písmen) a s využitím různých symetrií určujeme a vybarvujeme správné čtverečky.

U nádrže se divíme, že je zde tak přeorgováno, vyzvedáváme puntíky, ve správném pořadí překlápíme a čteme ZAMITU., což brzy správně překládám jako AZIMUT a chvíli se moříme se znaky v římském LXXIX, které nám při luštění nevychází jednoznačně. Nicméně jiné pořadí znaků by porušilo správnost zápisu, tak se nakonec shodujeme na čísle 79 (eventuelně 81, což je téměř totéž). Nevíme si rady, jak určit vzdálenost, zkoušíme na mapu přenést délku černé čáry, ale to nám ukazuje na rozcestí, přitom podle zadání má vyjít "objekt". Voláme orgům, zda je rozcestí "objekt" a dostaneme odpověď, že rozcestí objekt není. Přijíždí Brouci. (v hlavě). Lámeme si hlavy a zkoušíme papír přeskládávat všelijak jinak. V zoufalství papír rozstříhnu podle černé čáry a rozpadne se na kusy. Protože druhý papír se zadáním najednou nemůžeme najít, bojím se, aby mi ostatní nenadávali a vracím se k rybníčku vyžebrat od orgů další zadání. Mezitím si Petr hraje s rozstříhanými cáry a když je přiloží k sobě, už nám docvakne křížek a valíme do Radostic.

Chvíli hledáme u nesprávného křížku u hřbitova, obšacováváme přilehlou novostavbu, přičemž nás okolojdoucí důchodkyně bryskně informuje, že Kalvodovi nejsou doma, že vždycky v sobotu odpoledne jezdí do Brna. Pak Pavel naštěstí konzultuje s mapou a vrací se po silnici k správnému křížku. Mezitím dehydratace a deprivace pokročily, tak s Laďou vybíráme pěkné místo na luštění na zahrádce místní hospůdky, už už si objednáváme pivečko a zmrzlinku, jenže dozvídáme se, že musíme jet zas dál. Jediná naděje, jak sebrat motivaci k přesunu je příslib, že nádražní restaurace ve Střelicích by mohla být cílovým stanovištěm. Okolo cesty se poflakuje KVÍK!, říkáme si - kde nás asi předjeli?

Do cílovky dorážíme k našemu velkému překvapení jako první, takže se velmi radujeme. Optimisticky přijímáme šifru v podobě dalšího balení toaleťáku, objednáváme si a v uvolněné atmosféře papír zkoumáme. Zapojujeme všechny smysly (kromě chuti), i když očuchávat jsme asi ani nemuseli, balení v igelitu prý nemá význam. Prosvěcujeme, odlepujeme nálepku a stále nic. Jdu zkoumat záchod, jestli tam není nějaký hint (na pánský si netroufám). Objednáváme další rundu. Přijíždějí OOOOLL a Brouci. Co by se ještě z toaleťáku dalo vykoukat? Namočit? Pomočit? Zapálit? Na poskládaném papíru si všímám, že z perforace někde čouhají jakoby "chlupy papíru". Zkouším za krajní dílek zatáhnout - náznakem ho oddtrhnout - a hele: jedna dírka v perforaci je větší. Kontrolujeme i ostatní perforace a vždy je jedna dírka zvětšená. Pricip je jasný, teď už se jen správně dopočítat! Více méně nám tam vychází něco jako DROBEK, tak ho zkoušíme a je to ono! Hurá! Pozorujeme ostatní dorazivší týmy, tak se pachtí se svými příděly hajzlpapíru a už je tu závěrečný signál. Na vyhlášení si navlékám přes dres týmové tričko, který jsem celý den vozila v batohu pro případ podobné slavnostní příležitosti a při focení se snažím zastínit Laďu, který neměl dost víry a týmové tričko si nevzal.

Už se moc těšíme na příští ročník! I kdybychom už letošní úspěch nezopakovali, doufám, že aspoň dojedeme a užijeme si tradičně skvělou trasu a luxusní šifry...

Za NaPALM sepsala Makula